Tak jde čas!

Co je vlastně u nás nového? Lucy dorostla Sáju a pořád by jen jedla. Musíme jí hodně držet zkrátka :-) Lucy měla jít na myslivecký svod mladých, ale panička ležela doma s těžkou hnisavou angínou a páníčka zachvátila střevní viróza. Mrzí mě, že jsme to prošvihli, ale věřím, že to brzy napravíme. Jinak je docela poznat rozdíl mezi Lucy a Sally. No když přejdu to, že Sally je už dospělá a má ledas co za sebou. Např. štěňátka, výchovu, převýchovu a podobně. No Sallynka si zkrátka ráda lehne na gauč a chce mít svůj klid. Teď si pro změnu oblíbila úkryt v koupelně, kde je od Lucy dostatečně izolovaná, před tím jejím skotačením. Ale třeba Lucy je náramně učenlivá a je vidět, že se na dlouhých procházkách snaží vstřebat co nejvíce informací. To je dobře! Zkoušky z Canisterapie se nám strašně rychle blíží a já začínám panikařit, že to nezvládneme. Ale stále doufám, že Sally bude vyrovnanější než já a předvede co v ní ve zkutečnosti je. Jinak foto z kurzu Canisterapie najdete ZDE. Ještě větší hrůzu mám ale z té kastrace. Kdyby to šlo, tak bych byla schopná komandovat veterináře i na sále. Co vím s jistotou je to, že se od odevzdání Sally do rukou veterináře nevzdálím z čekárny a budu na ní čekat. Chci být s ní až se bude probouzet. A to si klidně vydupu :-) A jak holky vlastně vůbec vypadají a jak prospívají se můžete podívat ve fotogalerii.

Dovolená

Jak už to tak bývá, tak se blíží čas dovolených. Toto je pro mě vždy pořádný oříšek, jelikož se čtyřmi zvířaty to jde plánovat dost těžko. Tak trošku rezignujeme. V červenci jedeme na víkend do Jetřichovic a bereme s sebou Sally a Lucy. Je to vlastně naše taková malá tradice, protože už tam jedeme po třetí s nějakým chlupatým členem rodiny. Pro Lucy je to naprostá premiéra. Doufám, že jí tam chytne plavání, protože do teď se ve vodě jen „cachtá“ . Jo a vzpoměla jsem si na jednu perličku, nyní z těch období veder. U nás na sídlišti je obrovský park, který dříve vybudovali komunisti kvůli návštěvě Ruské delegace. Je tam vodotrysk, který je obklopen bazénkem, kde je voda tak po kolena. A je to druhé nejbližší místo kam s holkama vyrazit, když je chci osvěžit. Sally normálně aportuje hračky z vody a malá princezna, že se nenechá zahanbit a do vodičky také vleze. Protože je to ale brouzdák se svahovitými okraji (jinak tam po setmění můžeme slyšet mloky a žáby) Lucy podklouzly tlapičky a najednou se za ní zavřela hladina. Než jsem stačila zareagovat už byla venku a vesele dováděla dál. Zpět k těm Jetřichovicím. Doufám, že plavat začne, jelikož je tam po oblevě dost můstku přes řeku Ploučnice podemletých a nezbývá nic jiného než lézt přes skálu, kde je vysloveně těžký přístup pro zvířátka (leda pro kamzíky), tak musí přeplavat. Sallynka to pochopila, no vlastně jsme ji nemohli dostat z vody, tak pokračovala dál. A nepřeplave-li to Lucy budu muset s ní do vody a ta je velice, ale velice studená. Určitě dám vědět jak jsme si vedly. A dodám samozřejmě fotečky. V srpnu jedu na soustředění a chci s sebou vzít Sallynku, jen doufám že mi to povolí vedení.. Bylo by to super a ona by byla ve svém živlu mezi hodně dětmi. No a páníček se stane slamněným vdovcem a bude mít na Lucynku spoustu času :-)

Březen

Píši sice se značným spožděním, ale čekala jsem až se nastřádají nějaké fotečky a novinky. Ve fotogalerii jsou nové přírůstky a ještě nějaké přibudou. Před třemi týdny jsme začaly se Sallynkou chodit od organizace Helppes na kurz Canisterapie a musíme proto každé úterý dojíždět do Prahy. Jelikož Sallynka jízdu autem miluje, tak jí třista kilometrů týdně nevadí. A Lucynka je už veliká holka, tak čtyři hodiny doma sama s kočičkama krásně přečká. Probíráme tam jak pojmy Canisterapie, Etologie (věda zkoumající chování všech živočichů včetně lidí), tak druhy zdravotních postížení. Čeká nás ještě přednáška o komunikaci a asertivitě dále ukázka polohování a pak testík na nečisto :-) A 21.4. je závěrečná zkouška v areálu v Bohnicích, kde Sallynka musí ukázat své vlohy pro Canisterapeuta. A další novinkou je naplánovaná kastrace Sallynky, kdy jsme toto s Michalem strašně dlouho zvažovali a probírali s odborníky a rozhodli jsme se pro kastraci. Jednak už štěňátka neplánujema a na druhou stranu se jí tím prodlouží život. Operovat bude pan doktor Michálek ke kterému tak rádi chodíme a máme ho moc rádi (Sally mě k té klinice doslova táhne) a má držtičku od ucha k uchu. Zvláštní, jiní psi se veterináře bojí.

Lucy dosáhla věku sedmi měsíců a začíná se dostávat do tzv. telecího věku :-) Protože v jejím tělíčku se začínají hromadit hormony (jde o pohlavní dozrávání), které zaplavili hlavně mozek, tak se s ní nedá pracovat dle mých představ :-))))) Jinak je to velice šikovná holka, která páníčkovi oddaně aportuje. A páníček byl z toho tak šťastný, že mi to musel volat do práce. Lucy také viděla poprvé koně, kterého se tak bála, že se schovávala pánovi za nohy a byla neuvěřitelně naježená a štěkala jako o závod. A blíží se nám svod mladých loveckých pejsků, tak se tam chystáme :-)

Prosinec

Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům, slaví od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. 25. prosinec jako datum Kristova narození uvádějí někteří křesťanští teologové již ve 3. století a oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336. Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století. V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslovou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků.

Chtěla jsem psát i o tom, jak mi vlastně Vánoce lezou na nervy, protože nám je obchody cpou ještě dříve než nám začne podzim, hrajou koledy čímž nám je dozajista znechutí. Budu se ale snažit vše moc nevnímat a s našimi zvířátky si je užívat po svém. Jak jste již mohli zjistit, nemám doma jen pejsky, ale i kočičky. No a díky těmto velmi vynalézavým tvorečkům co milují vše nové a jim neznáme a strašně rádi šplhají vlastně na čemkoli na čem se šplhat dá, nemohu na Vánoce strojit stromeček. Vždy jsem z jeho kmene ať živého či umělého sundavala kocourka, kterému se tam tak líbí. Musí nám postačit jen výzdoba a větvičky, které nám to tu alespoň hezky provoní.

Lucy je už po všech očkováních které měla dostat, a tak si užívá výlety do neznáma. Vždy když se vzdálíme od míst které zná začne pískat a už mě táhne směrem k paneláku a předzahrádkám, kde jsme venčili když ještě neměla naočkovanou vzteklinu. Začínám ale zjišťovat, že minimální riziko by ji možná ohrožovalo v místech kam chodíme nyní, nýbrž na předzahrádkách je to jak na minovém poli. Mám pocit, že po svých pejskách uklízím jen já a Michal a to jsem ho musela přemlouvat aby vůbec začal. No vlastně nakonec ani nemusela. Stačilo, když chodil domů s obalenýma botama a nelibou vůní a musel si je očistit sám. Lucynku jsem dnes poprvé koupala a byla to moc statečná holka. Akorát fénování podstoupit nechtěla, jelikož se jí příliš nezamlouval ten randál co z něho vycházel. Ale velice jí zajímalo jak se nechala fénovat Sallynka, která koupel chtě nechtě podstoupi musela, protože obě holky vypadaly jak dvě bahenní koule.

Hezké Vánoce a příjemné prožití svátků. Jak zní mé heslo: MILUJTE SE A MNOŽTE SE! :-)

27.listopadu 2008

Tak a je tu listopad. Dle významu tohoto slova soudím, že by tento měsíc mělo ze stromů padat listí, zkrátka tak jak už to na podzim bývá. Ale zkutečnost je taková, že již 18.11. jsme měli za okny bílo. To znamená, že pro Lucy to byl dozajista nezapomenutelný zážitek, protože byla svědkem toho, že voda se může vyskytovat i v jiném skupenství než-li v kapalném. Není to tak dávno co Lucy byla ještě malé miminko a bříško měla dost nízko u země, nehledě na to, že jí to její neposedné tělíčko tak nějak neposlouchalo. Například při záchvatu úprku (jak jsem později pojmenovala) ryla nosánkem do země, ale zadní nohy běžely stále dál. Jen abych podala řádné vysvětlení jak vlastně vypadá záchvat úprku. Naprosto jednoduše, ale zato velice legračně. Uši splynou s hlavou, koutky úst se velice moc rostáhnou doslova od ucha k uchu, stáhne se ocas mezi nohy a naprosto nevídanou rychlostí vytváří velice malými a krátkými pohyby krůčky, při kterých se dá právě dobře zakopnout. Myslím si ale, že tato technika je už v celku dobře zvládána a že kdyby ji opravdu někdo napadl, tak nepřítele alespoň dokonale zmate, ba i vystraší alespoň tím křenivým úsměvem. I Sallynka se celý rok těší na sníh, protože se s ní kouluje páníček, který má potom tak promrzlé prstíky, že je ani nemůže strčit pod horkou vodu. Jinak koulovačka se psem vypadá tak, že Sallynka čeká na hod daleký, aby mohla každou rozprsklou kouli hledat hlavou pod sněhem. A možnost postavit sněhuláka se zamítá ihned po utvoření základní koule, protože žádná není tak dobrá, že jí Sallynka po utvoření ihned rozhrabe. Navíc se to týká i již postavených sněhuláků. Žádný není jednoduše dle jejího gusta. A kočičky se k zimě a samotnému sněhu staví tak nějak s nadhledem. Vždyť jsou to běžné záležitosti, které se rok co rok opakují. A když se z toho těší hafani, tak proč by se to mělo líbit i jim, že? Na foto z prvního sněhu se můžete podívat ve fotogalerii...:-)

oficiální website Lucy Bohemian Gold

Jmenuji se Monika Špírková. Je mi dvaadvacet let, žiji se svým přítelem Michalem v Ústí nad Labem na vršku kterému se říká Severní Terasa v bytě 1+1+L. No dobře, je to název sídliště, ale opravdu tu máme blízko do přírody. Živím se jako vedoucí směny ve společnosti Sportisimo a máme doma čtyři zvířátka. Náš první přírůstek byla roztomilá kočička, kterou jsem našla v inzerátu v obchodě Hypernova na té obrovské nástěnce, která je určena na podobné inzeráty. Kočička se narodila 1. 6. 2005, jmenuje se Honey a má ty nejhezčí oči na světě. Není to žádné papírové plemeno, je to zkrátka kočka domácí. Když jsme měli Honey asi dva týdny a přijala svůj nový domov za své teritorium, začala jsem se svým přítelem Michalem uvažovat ještě o jednom kamarádovi, protože nám přišlo, že se Honeynka doma nudí když jsme v práci. A tak jsem kontaktovala svého strýčka, kterému se narodili koťata. Tedy ne jemu, ale jeho kočce:-) Připravili jsme byt na příchod kocourka do Honey teritoria. Takže jsem se dobrovolně vzdala ložnice a roztáhla si sedačku v obývacím pokoji. Honey jsme z kocourkem Maxem první den vůvec neseznamovali. Každý měl jednu místnost. Věděla jsem že to nepůjde snadno, ale že jejich seznamování bude trvat tři měsíce mě ani ve snu nenapadlo. Po třech měsících se strašně poprali a najednou byli kamarádi. Asi si to museli vyříkat kdo je tam pánem. Po té rvačce jsme museli k veterináři, protože Honeynka měla něco z ocáskem. Nakonec po náročném rentgenu doktor konstatoval naraženinu nebo něco podobného. No kočky se navzájem nakonec zkamarádili natolik, že jsme je museli nechat vykastrovat:-) Před dvěma roky na třídním srazu se základní školou mi spolužačka pověděla, že se stěhuje do Španělska a musí svou tříletou fenku zlatého retrívra Sally někomu dát. Protože Sallynku znám od štěňátka, rozhodla jsem se ji přivést domů samozřejmě potají. No a Sallynku máme už dva roky a retrívry jsme si z Michalem oblíbili natolik, že jsme si 11.10.2008 přivezli z Jílového u Prahy sedmitýdenní Lucy Bohemian Gold.